Hudba se nás dotýká, objímá nás, hýbe a komunikuje s námi, probouzí nás.
V duchovních naukách je velmi důležitá vazba na hudbu – na to, co v sobě ukrývá a na její zvuk, ať jsou to tóny nebo mluvené slovo. Slova jsou jako tvořivé spojení mezi vědomími jednotlivých lidí, a ti tak mohou mezi sebou sdílet své zkušenosti. Tajemství ukryté v hudbě i její tóny poukazují na božskou harmonii, která existuje v přírodě a ve vesmíru.
Minulé i současné kultury využívají hudbu při náboženských obřadech, a Pythagoras ještě přispěl k její váženosti tím, že jako první prokázal její matematický základ. Obdobně můžeme téměř u všeho vysledovat matematický a/nebo chemický vzorec – ve vesmíru, ve všech živých bytostech, tudíž i u lidí.
Neurologický výzkum objasňuje určité jevy v nervové soustavě a dává do souvislosti hudbu a náš šestý smysl. Tyto domněnky se potvrzují hlavně díky sledování spontánních reakcí dětí při poslechu hudby. Zdá se, že jejich impulsy k pohybu jsou vlastně instinktivní. Tento poznatek podporuje i hledisko Erogenetic, jenž je zakotven v tělesně orientované psychologii a také s ním související psychoterapeutické procesy.
Fenomén rezonance – někteří mistři naznačovali, že existují kombinace zvuků, které způsobují velmi silné mimosmyslové síly a existují i studie z moderní historie, dokazující, že zvuk může vytvořit daleko větší a silnější věci, než jen „zvuk“ samotný. Máme tak příležitost zaměřit se na fenomén rezonance – na to, že vibrace zvuku jsou schopny vytvářet vibrace ve fyzické substanci ve více či méně zesílené míře, v závislosti na rezonanci.
Finští výzkumníci vynalezli metodu, která umožňuje zkoumat, jak mozek nakládá s tím, co hudba v sobě ukrývá i s jejím rytmem a tóny. Jejich zjištění ukazují, jak různé hudební variace aktivují emocionální, motorické a tvořivé oblasti mozku. Bylo zjištěno, že poslech hudby nejenže aktivuje sluchovou oblast mozku (sluch, tj. percepce hudby), ale je využívaná celá nervová síť. Navíc přišli na to, že hudba aktivuje též motorické oblasti mozku a posílili tak domněnku, že hudba a pohyb jsou úzce propojené. Přispěli tím k pochopení složité dynamiky mozkových sítí a způsobu, jakým nás hudba ovlivňuje. Dále zjistili, že limbický systém, který je spojován s emocemi, reaguje na rytmus a tóny.
Části naší bytosti, primitivní instinkt a náš intelekt existují v jádrech našich buněk a v jejich membránách.
Buněčná membrána / plazmatická membrána je biologická membrána, která odděluje vnitřní prostředí buňky od jejího okolí. Buněčná membrána selektivně propouští ionty a organické molekuly a kontroluje průchod chemikálií dovnitř a ven.
Dnešní hudba je velmi různorodá a některá je nám hodně blízká, zatímco jiná nám připadá divná nebo v nás vzbuzuje přímo averzi a je v rozporu s tím, jací jsme my. Některá hudba nás svými vibracemi, zvuky, rytmem a texty otevírá a téměř nevyhnutelně nás uvnitř rozhoupá a aktivuje tak pulzaci v našich buněčných jádrech. Teoreticky hudba ovlivňuje buněčnou membránu a dle svých podmínek posílá signály do buněčného jádra.
Proces, kdy se nás hudba dotýká, způsobuje, že části naší vnitřní bytosti se probouzejí a vyjadřují se ve formě emocí, stavů mysli a/nebo pohybem.
Vzhledem k tomu, že hudba je mocným komunikačním médiem, jedná se o téměř „vrozenou“ část principu Eros – Geny – Etika.
Když využíváme hudbu k terapeutickým účelům a vytváříme rezonanci díky správným zvukům, rytmu, frekvenci a textům, objeví se určité vibrace. Tyto vibrace se mění v přitažlivé síly, které zahájí řetězovou reakci.
Řetězová reakce: Když podvědomí společně s nejsilnějšími složkami duše pracují na společném úkolu a začínají intenzivně pulsovat ze vzájemné rezonance.
Přesně tento jev se ukazuje, když používáme hudbu na workshopech Eros-Geny-Etika (založil je Erogenetic), jako přístup k projasnění tématu a nalezení toho správného nástroje (vnitřní kvality), díky níž se mohou emoce, duše a primární osobnost sjednotit. Dochází tím k silným impulzům, které jako celek podporují naše vědomí a reálný život.
V terapeutických procesech to mimo jiné znamená uvolňování reakční nebo nahromaděné energie, která se nejprve projevuje regresí do dětského věku, jako archaická postava nebo jako jiné postavy a osobnosti s odpovídajícími okolnostmi, emocemi a intelektem.
Když máme pečlivě vybranou hudbu a naše emoce jsou v procesu přítomné, (když buněčná membrána a jádro zažívají pozitivní interakci a matematický a chemický vzorec je ve vzájemné shodě:-) a proces provází speciální terapeutické nastavení, má pak účinek téměř magickou sílu, která umožní, aby části osobnosti člověka vystoupily ven z časové fixace.
V tomto kontextu časová fixace znamená, že pokud se jako dospělí v terapeutickém procesu vracíme do dětských vzpomínek, můžeme se spojit s částmi naší osobnosti, které se projeví okamžitě a silně. Tyto naše části jsou stále chycené v minulosti „v čase, kdy nastaly“. Práce s transformací nám umožní znovu propojit tyto části s dospělým vědomím, aby se rozbil náš sebedestruktivní vzorec.
V procesu vnitřního dialogu musíme dát prostor kontaktování se s negativním v nás, s naším sebepoškozováním, ale tento proces nemusí proběhnout v úzkosti nebo v sebeobraně, nýbrž díky síle pravdy může toto negativní v nás bezpečně odpočívat, jelikož mu nehrozí žádná konfrontace „zvnějšku“. Daleko důležitější je totiž, co se děje v klientovi samém a jeho dynamice, která jako průvodce umožňuje najít správné podmínky na této fantastické cestě k pravému Já (k self).
Magická síla hudby – a její matematický vzorec – flirtuje s chemickými procesy a uvádí nás do pohybu.
Terapeutické intervence v Erogenetic fungují tak, že dávají každému účastníkovi příležitost, aby byl veden tím, jak se objevují různé stavy a jejich „svět“.
V praxi pracujeme s postavami (rolemi), hlasy, fantaziemi, sny, obrazy, pocity a hudbou, sužovaným dítětem, dospělým v regresi, archetypy nebo charakterovou strukturou. Dále si bereme potřebný prostor, ve kterém se jedna nebo více částí osobnosti můžou vidět/cítit navzájem a společně najít správné a potřebné podmínky/okolnosti k tomu, aby se byly schopny propojit na cestě ke společnému cíli. Jednoduše řečeno, už žádná činnost proti nám samým (proti self).
Co „dříve“ bylo nechtěným principem reality (naše nastavení z minulosti, které stále ovlivňuje náš současný život), může teď být transformováno a my skutečně pocítíme ten rozdíl. Mimochodem: Co je realita a co je opravdová realita?
V metodě Erogenetic zahrnuje „vnitřní dialog“ všechny dimenze lidské bytosti (tělo i duši), snaží se proniknout do jejího jádra a dosáhnout její úplnosti. Ve snaze vydláždit si cestu k jasnosti a síle v nás pracuje mnoho protichůdných myšlenek a pocitů. Aktivuje se tak intenzivní souhra vnitřních sil na vědomé, nevědomé a intuitivní úrovni, s prvořadým cílem: dosáhnout rezonance s pravým Já (self).
To znamená, že se zde také zpracovávají přesvědčení a chování, které se v průběhu let staly součástí tzv. integrální osobnosti, a co je ještě důležitější, které se staly součástí přebudování a identity osobnosti.
V tomto procesu následujeme přirozenou seberegulaci elementů, takže ten krystalizovaný element (časová fixace) se nevyvolává. Místo toho nacházíme element, který je ve svém nejpřirozenějším proudění – který je nejblíže našemu vnitřnímu zázračnému dítěti/bytosti, a ten proto ví nejlépe, který podnět je zapotřebí.
Osobnost/i (krystalizovaná i primární) se mohou cítit, vidět a rozpoznat navzájem a se svými silami i slabostmi se vzájemně podpořit a navzájem se vést. Můžeme také říct, že zadržovaná energie v tom sebedestruktivním stavu (krystalizace) se rozpustí a vysvobozené myšlenky a pocity se nyní mohou vyvést z utlačení a dostat se do svého přirozeného proudu a původní pohody. Reakční a zadržovaná energie se osvobozuje (někdy se projeví jako archaicky laděné postavy nebo jedna či více osobností). Stejný proces probouzí významné potenciály, které docela přirozeně (tím neúžasnějším a nejtvořivějším způsobem a logikou), dokážou člověka naprosto udivit, zatímco obnovují etiku duše a její zákony a vytváří prostor pro emoční a primární impulsy.
Metoda Erogenetic se zavázala pracovat s těmito „elementy“ a přestože mezi nebem a zemí existuje univerzální jazyk, který můžeme pouze cítit, zažíváme jej velmi intenzivně (a téměř s pokorou), protože pravda „našeho Já – self“ chce být přítomná a žít.